Klementina Kubičíková

Pro kvalitní život společnosti a její rozvoj jsou důležité především dvě oblasti: školství a zdravotnictví. Školství by mělo dávat dětem prostor pro jejich rozvoj a uplatnění. Zdravotnictví by pak mělo pamatovat především na ty, kteří potřebují pomoc druhého, a to především ti, kteří jsou na sklonku svého života. Paní Kubičíková se narodila v době, kdy byla podepsána mnichovská dohoda, a v naší vlasti se stal Emil Hácha prezidentem. Od dětství tak zažívala dobu, která byla jednou z nejtěžších. Po II. světové válce navštěvovala obecnou školu. S nástupem komunistů se však její rodina dostávala do potíží. Zdravé názory a nesouhlas s komunistickou mocí ovlivněnou Ruskem přivedly otce rodiny do vězení. Už v této době začala paní Kubičíková cítit touhu vychovávat mládež. Nedostala však od tehdejší KSČ souhlas ke studiu na vysoké škole. Tu mohla studovat až později, když „ledy trochu povolily“. Jejím cílem nebylo vzdělávat vysoce inteligentní vrstvu národa, ale starat se o ty, kteří pocházeli z chudších rodin. Svojí houževnatostí a cílevědomostí se i přes svůj rodinný původ stala ředitelkou školy. Osnovy neměla postavené na tabulkovém systému školství, ale na vzájemných vztazích. Škola, kterou začala budovat, sloužila především těm dětem, které potřebovaly podporu a motivaci pro studium. Někteří rodiče těchto dětí nechtěli pouštět děti do školy. Ona takové rodiny navštívila a vysvětlila jim, jak důležité je, aby i takové děti do školy chodily. Po ukončení studia jí pak takoví rodiče často děkovali, že se jejich děti mohou uplatnit ve společnosti. I díky tomu je nejen v Novém Městě nad Metují, kde působila, uctívanou a váženou osobou, a to pro své postoje a pro svou radikálnost věci řešit. Díky její nezměrné energii, kterou má i dnes, je spousta jejích bývalých žáků na pozicích, na které by sami asi nedosáhli. Ona sama má největší radost z každého dítěte, které se v době své dospělosti dokáže postavit na vlastní nohy.