Valtice

Nejstarší konvent řádu milosrdných bratří severně od Alp byl postaven v tehdy rakouských Valticích. Z Říma do Valtic přivedl milosrdné bratry roku 1605 kníže Karel I. z Lichtensteina a předal jim zastaralý špitál s kaplí svaté Barbory, ve kterém bylo jen šest lůžek pro nemocné. S pomocí rodu Liechtensteinů se jim podařilo vybudovat konvent a nemocnici, později konventní kostel sv. Augustina, posvěcený roku 1671.

Bratři zde obětavě sloužili nemocným, raněným ve válkách i obyvatelům při epidemiích, bez rozdílu věku, náboženství, národnosti nebo sociálního postavení.

V roce 1754 zde byla zřízena dvouletá medicínsko-chirurgická škola, která připravovala mladé bratry po složení prvních slibů nejen ke službě v nemocnici, ale i k dalšímu studiu na veřejných vysokých školách nebo univerzitě.

V roce 1763 přichází do Valtic Fr. Norbertus Boccius, jehož význam a působení v oblasti medicíny, botaniky i pěstitelství daleko přesahuje rámec konventu, nemocnice i tehdejší provincie. Byl zde převorem, určitou dobu provinciálem a stálým ředitelem medicínsko-chirurgické školy až do své smrti. Proslavil se herbářem „Herbarium vivum“ z roku 1766.

V době 1. světové války byla nemocnice změněna ve vojenský lazaret. V letech 1930 až 1931 byla přistavěna nová budova nemocnice s oddělením pro ženy a celkový počet lůžek tak vzrostl na sto padesát. Na ženském oddělení pracovaly řeholní sestry sv. Kříže.

Po nástupu komunistické vlády byla 1. ledna 1949 nemocnice s konventní budovou zestátněna a totalitní komunistický režim, který zakázal činnost řeholních řádů, usiloval o odchod bratří z Valtic. Ti museli po roce 1958 konvent opustit.

Po pádu totalitního režimu v roce 1989 až dodnes nebyly konvent ani nemocnice řádu vráceny. Nemocnice nadále funguje se zaměřením na léčbu dlouhodobě nemocných.

Kostel a konvent sv. AugustinaKostel a konvent sv. AugustinaKostel a konvent sv. Augustina