Od roku 1946, kdy se rozhodl stát se milosrdným bratrem, se stará nejen o nemocné, ale nese duch řádu i v mnoha jiných profesích. Se svou vitalitou je nesmírným obohacením společenství bratří v Čechách a na Moravě.
Když se vrátil z nucených prací v německém Breslau a vrátil se do Prahy, už rozhodnutý pro vstup do řádu, nechal se inspirovat inzerátem v novinách, kde milosrdní bratři zvali mladé muže ke vstupu do řádu. Br. Ladislav chtěl nejen žít duchovní život, ale především ho chtěl naplňovat pomoci druhým, milosrdní bratři proto byla nejlepší cesta. O čtyři roky později, roku 1950, kdy složil slavné sliby a vystudoval zdravotní školu, již sloužil v pražské nemocnici milosrdných bratří Na Františku, jako zdravotní bratr a instrumentář na operačních sálech, občas se zapojil i do podávání anestezie. 50. léta bratři v nemocnici mohli působit jen kvůli tomu, že komunistická vláda za ně nedokázala najít náhradu. To se stalo v roce 1960, kdy dostali na výběr, mohli buď odejít z řádu s odstupným anebo být přeloženi. Všichni vydrželi a odmítli odejít, proto byli vyhnáni. Br. Ladislav odešel do Broumova, kde bylo centrum pro zhruba 400 sester z 11 řádů, kde tyto sestry vyráběly různé textilní výroby, ručníky a podobně, zde br. Ladislav dělal opraváře šicích strojů a skladníka. Po šesti letech byl přeložen jako údržbář do Starého dvora v Choryni, zde zůstal 2 roky do roku 1968, poté využil uklidnění politické scény a požádal o přeložení do brněnského konventu milosrdných bratří, kde jako zázrakem bratři vydrželi celou dobu komunismu. Od roku 1968 tedy sloužil jako zdravotní bratr ve velkém sále tehdejší nemocnice, 
měl stále na starosti okolo 75 pacientů, které ošetřoval, ale i holil, koupal, stěhoval a vše ostatní, co vyžadovala tato práce. Od roku 1980 do roku 1992 byl dokonce provinciálem Českomoravské provincie a od roku 1992 převorem valtického a brněnského konventu, kde působí dodnes.
