Hospitalita v době koronaviru

Hospitalita v době koronaviru
9. 6. 2020 | Řád a křesťanský svět

Rozhovor s představeným řádu
br. Jesus Etayem


Tiskové středisko italské konference biskupů se rozhodlo oslovit představené řeholí a kongregací působících v Itálii v oblasti zdravotnictví a sociálních služeb, s prosbou o rozhovor o tom, jak jejich společenství prožívala a prožívají náročné období pandemie COVID-19. Mimo jiné byl osloven i náš generální představený br. Jesus Etayto. Rozhovor vedl ředitel tiskového střediska Riccardo Benotti.

Jak se změnily vaše řádové aktivity v péči o nemocné?

V této nouzové situaci se milosrdní bratři a naši spolupracovníci ještě více než je běžné postavili do první linie jako doplňující složka italského národního zdravotního systému jako odpověď na zdravotní potřeby populace nejenom v Itálii, ale i na mnoha dalších místech na celém světě. Od začátku nouzového stavu všechna naše zařízení aktivně pracovala na přeorganizování jednotlivých oddělení tak, aby byl dostatek lůžek pro nakažené COVID-19, ale stejně tak abychom ochránili a zajistili bezpečnost našich hostů před rizikem nákazy. To všechno v duchu solidarity a hospitality, s první myšlenkou na naše pacienty. A nejedná se jenom o nemocnice v první linii boje s koronavirem, jako jsou naše Nemocnice svaté Rodiny v Erbě či svatého Petra v Římě, které obsloužili velké počty nakažených koronavirem, ale stejně tak se jedná o pobytové či rehabilitační zařízení, které náš řád provozuje. Jenom v Lombardii samotné se staráme o 1000 pacientů v našich psychiatrických zařízeních.
Řád v Itálii, ale i na dalších místech ve světě, musel projevit především svoje organizační schopnosti. Bylo potřeba poskytnout všem našim zaměstnancům, pacientům a hostům nezbytné ochranné pomůcky. To byla skutečně velká výzva vzhledem k aktuálním limitům trhu a výroby. V každé naší provincii byla zřízena krizová skupina, která koordinovala všechny kroky na denní bázi, často musely jednat přes videokonference a podobně. Videokonference obecně byly zavedeny jako běžný režim naší komunikace ve snaze o omezení cestování a kontaktů mezi našim personálem. Vyvinuli jsme procesy, které jsou schopny odpovídat na mimořádné situace epidemického charakteru, ty nám teď zůstanou pro případné podobné situace v budoucnu. Museli jsme se znovu naučit naše „mendikantství“ (pozn. řád milosrdných bratří patří k řádům žebravým), skrze naše fundraisingové schopnosti jsme museli pokrýt zvýšené náklady na péči, které tato krizová situace přinesla. Velkou pozornost jsme také museli věnovat duchovním a náboženským potřebám našich pacientů a personálu, v těchto situacích duchovní péče samozřejmě funguje úplně jinak, než je běžné. Mnoho kněží, jáhnů a pastoračních pracovníků stálo po boku zdravotníků v první linii, aby byli blízko nemocným, poskytli případně svátosti, ale především nabídli podporu duchovní a psychickou.

Kolik pacientů s COVID-19 prošlo vašimi zařízeními?

Jenom v Itálii bylo v našich nemocnicích (tj. nemocnice v Erbě a v Římě) hospitalizováno 440 pacientů COVID-19 pozitivních.
Ve Španělsku to bylo okolo 1500 pacientů s koronavirem. Větší počty nakažených, ale bohužel zatím neznáme přesná čísla, jsme hospitalizovali v našich zařízeních různě v Evropě, především v Německu, ve Francii, v Rakousku, Portugalsku, Maďarsku a dalších zemích.
Na jiných kontinentech, v Americe, v Asii a v Africe, bylo u nás zatím jen pár případů, které náš řád musel přímo řešit.

Byli i někteří z vašich spolubratří nakažení koronavirem?

V Itálii jsme měli jenom jeden pozitivní případ u jednoho z našich starších spolubratří, ten musel být hospitalizovaný. A pak jedna řeholnice, která pracuje v naší nemocnici. Oba se z nákazy zotavují.
Globálně máme zatím 45 potvrzených případů na COVID-19 u našich spolubratří. Většina z nich se již uzdravila nebo se zotavují, ale bohužel 5 našich starších bratří zemřelo, čtyři ve Španělsku a jeden ve Francii.
A mezi spolupracovníky a kolegy se jedná o zhruba 500 případů nákazy. Dva spolupracovníci zemřeli, jeden v Itálii, druhý v Kolumbii. Ostatní jsou již vyléčení nebo se ještě léčí.

Věnovali jste nějakou zvláštní péči vašemu zdravotnickému personálu?

Snažili jsme se všemožně projevovat především vzájemnou blízkost a sounáležitost v naší hospitálské rodině a podporovat je jak jen to bylo možné v jejich každodenních potřebách.
Je potřeba si uvědomovat, že naši spolupracovníci jsou také naši zaměstnanci a cítíme tak zodpovědnost za to, jak se jim daří. Dle aktuální situace bylo třeba upravovat pracovní smlouvy podle místa působení a pracovní pozice. Některé naše provincie přišly s návrhy na posílení institucionální a společenské důvěry. V zemích, kde byla karanténa nejpřísnější, bylo potřeba myslet na to, aby rodiny našich zaměstnanců měly dostatečný příjem. Naše pastorační týmy měly hodně práce, zajímaly se o naše spolupracovníky, přijímaly od nich požadavky na řešení jejich potřeb, pomáhaly překovávat obtížné okamžiky.
V jiných částech světa s více potížemi jsme poskytovali členům naší hospitálské rodiny (spolupracovníkům a dobrovolníkům) například potravinovou či jakoukoli jinou pomoc podle potřeby.

Co to znamená být řeholníkem zasvěceným službě nemocným a potřebným v takovéto pandemii?

Tato pandemie velice otřásla našim řeholním životem. Strávili jsme mnoho času uvažováním o významu naší přítomnosti po boku našich nemocných a personálu v těchto dnech. A výrazněji než obvykle se projevila naše identita jako zasvěcených osob ve službě hospitality. Ne všichni měli možnost sloužit v našich zařízeních, být přítomni u nemocných, a to kvůli věku nebo onemocnění, ale všichni spolubratři věnovali velkou pozornost tomu, co se v našich zařízeních děje, byli v nich přítomni svoji modlitbou, duchem, anebo přicházeli s nápady, jak se s pandemií vypořádat.
Někteří z nás se podíleli na řešení této nouzové situace na organizační a manažerské rovině, jiní přímou službou lidem. Zejména bych chtěl vyzdvihnout naši nejmladší komunitu v evropském noviciátu v Brescii, kde bratři pokračovali v díle služby lidem na okraji společnosti, bezdomovcům a přistěhovalcům.
Tato epidemie nám připomněla, že musíme mít otevřené oči potřebám každé doby, že musíme sledovat co se děje ve světě zdravotní péče, která se stále vyvíjí a s každou krizí přichází nové výzvy. Mohu potvrdit, že jsme v těchto dnech pocítili to, co nám odkázal náš zakladatel sv. Jan z Boha a co nám každý den připomínají naše konstituce: věrnost slibu hospitality nás zavazuje k tomu, abychom zůstali po boku nemocných i v nebezpečí smrti.

zdroj: OHSJD

Kamerun box2