Narodil se 17. 9. 1954. Otec byl lékařem – biochemikem, matka učitelkou na základní škole. Vystudoval gymnázium a následně Lékařskou fakultu Univerzity J. E. Purkyně v Brně. 1. 8. 1980 nastoupil do nemocnice na Vsetíně. Pracoval zde až do r. 1993.
Krátce po ukončení povinné roční vojenské služby se v r. 1981 oženil a v r. 1987 se jim narodil první syn Jiří a r. 1992 syn Štěpán.
V r. 1993 byl osloven řádem Milosrdných bratří, aby pomohl obnovit činnost řádové nemocnice ve Vizovicích, která byla v padesátých letech nastupujícím režimem násilně přerušena. Nejdříve váhal, protože úkol to nebyl jednoduchý a výsledek nejistý. Vybral si první spolupracovníky a společně se s nadšením pustili do práce. Byl jmenován ředitelem a primářem nemocnice.
Svou práci i nemocnici měl rád. Miloval medicínu, ale práci se snažil chápat jako službu všem, kteří ji potřebují, zvláště těm nejslabším a nejpotřebnějším; chtěl budovat nemocnici s lidskou tváří v duchu řádového hesla „Skrze tělo k duši“. Svým osobitým humorem a vtipy, které sypal z rukávu, nadlehčoval utrpení nemocných a nás povzbuzoval v práci.
Kromě práce v nemocnici ve Vizovicích sloužil též na interně a rychlé záchranné pomoci ve Vsetíně, učil na Střední zdravotnické škole ve Vsetíně a v posledních letech jeho života byl činný i jako člen vsetínského zastupitelstva.
Jeho „velkou láskou“ byla cykloturistika, která se mu stala osudnou. Od jara do podzimu jezdíval denně do práce na kole ze Vsetína do Vizovic. Když sedal v sobotu 30. 4. 2005 na kolo, aby se projel po valašských kopcích, netušil, stejně jako nikdo z nás, že to bude naposledy. V obci Pindula mezi Rožnovem a Frenštátem p. R. byl při odbočování sražen autem a tomuto neštěstí na místě podlehl.
V našich srdcích však stále žije….
Kolektiv zaměstnanců NMB VIZOVICE
