Paměť řádu

Iniciativa řádu milosrdných bratří na připomínku bratří a jejich spolupracovníků perzekuovaných v dobách nacismu a komunismu. Účel této iniciativy je snaha nezapomenout na zlo a nespravedlnost, které byly spáchány na lidech, kteří obětovali svůj život pro pravdu a lásku k bližním.

Každý rok pořádáme setkání v místě, kde byl některý z milosrdných bratří vězněn, umučen, nebo jakkoli pronásledován.

V této iniciativě spolupracujeme i s dalšími institucemi jako jsou Ústav pro studium totalitních režimů, Paměť národa - Post Bellum, Konfederace politických vězňů ČR, anebo Památník internace v Králíkách. 


 

Perzekuovaní milosrdní bratři

seznam několika perzekuovaných bratří v době komunismu a nacismu

Br. Celestin Václav Šulc

nar. 24. 7. 1891 Malý Újezd (Čechy); noviciát 12. 5. 1920; doč. sliby 10. 7. 1921; slavné sliby 28. 9. 1924; převor v Praze 1945; provinciál 1950; zemřel jako polit. vězeň 2. 5. 1951 v nemocnici u sv. Anny v Brně
Br. Celestin Šulc (bratr Celestínek) se narodil v roce 1891 v Malém Újezdě u Mladé Boleslavi. Do řádu milosrdných bratří vstoupil v roce 1919 a v roce 1924 složil věčné sliby. Od roku 1940 byl převorem pražské nemocnice milosrdných bratří, dnes Nemocnice Na Františku.
Kvůli jeho nebojácným projevům a činnosti proti nacistům byl zatčen gestapem. Rok byl vězněn na Pankráci, následně ve věznici gestapa v Terezíně a pak do konce 2. světové války v koncentračním táboře v Dachau.
Po jeho návratu do Prahy se i přes značné vysílení významně podílel na obnově pražské řádové nemocnice, která během války utrpěla bombardováním. V roce 1949 obdržel od arcibiskupa Josefa Berana medaili za zásluhy Bene merenti. V roce 1950 se stal provinciálem rozhodnutím římské kurie.
Po nástupu komunistů k moci se opět zapojil do pomoci pronásledovaným lidem. Už v roce 1950 byl zatčen Státní bezpečností a obviněn z napomáhání k útěku několika osobám za hranice, z poskytování útočiště a finanční podpory těmto osobám a v neposlední řadě ze špionáže. Ve zprávě StB stálo: „Jako oddaný vykonavatel zločinné politiky Vatikánu vytvořil z kláštera Milosrdných bratří v Praze, Na Františku, středisko, kde našel každý, kdo se pokoušel rozvracet lidově demokratické zřízení, útočiště.“
Br. Šulc byl podrobován tvrdým výslechům i přes vysoký věk 60 let a přes to, že jeho zdravotní stav byl poznamenán pokročilým stádiem rakoviny., Ačkoliv se jeho zdravotní stav ještě dále zhoršoval a on ochrnul na spodní polovinu těla, nebyla mu dovolena standardní léčba kvůli údajnému riziku maření vyšetřování a dokonce útěku. Nakonec byl převezen do brněnské fakultní nemocnice u sv. Anny, kde v roce 1951 zemřel. Pochován je na pražském hřbitově na Olšanech.
Poslední dopis, který se mu jeho spolubratři pokusili zaslat, se do jeho rukou nikdy nedostal z důvodu závadného obsahu: „Otče, alespoň slovíčko neb řádečku, jste-li živ a zdráv, neb čím a jak bysme Vás mohli pozdravit. Nejistota je hroznější skutečnosti. Posíláme nějaké peníze, můžete-li je upotřebit. Zachovejte se pro nás, moc Vás potřebujeme. Zdraví a vzpomínají Bratří.“

Br. Faustin Josef Hartl

nar. 7. 12. 1989 Kyjov (Morava); noviciát 11. 6. 1928; doč. sliby 28. 6. 1929; slavné sliby 17. 7. 1932; převor v Brně 1945; zemřel jako polit. vězeň 16. 1. 1952 na Mírově
Br. Faustin Josef Hartl se narodil 7. 12. 1898 v Kyjově na jižní Moravě. Do řádu milosrdných bratří vstoupil 5. března 1928, jednoduché sliby složil 28. června 1929 a dále se vzdělával v řádové formaci a ošetřovatelství. Slavné sliby složil 17. července 1932. Nejprve působil ve Valticích, dále v Bratislavě a v Praze. V dubnu 1940 byl zvolen převorem brněnského konventu a tuto funkci zastával s velkou zodpovědností. Podařilo se mu místní nemocnici zvelebit a významně modernizovat. Červenec 1941 byl pro osud nemocnice a konventu zcela zásadní, neboť z rozhodnutí říšského minstra vnitra byl řád rozpuštěn a jeho majetek propadl říši. Převor Hartl byl povinen pořídit soupis majetku a předat ho gestapu. Všichni bratři pak byli ze dne na den z kláštera vyhnáni a ten byl obsazen německou armádou. Milosrdní bratři měli být posláni na nucené práce do Německa, avšak převoru Hartlovi se podařilo díky svým známým na Zemském úřadě v Brně vymoci, aby bratři mohli zůstat s tím, že budou pracovat v ústavu pro choromyslné v Brně-Černovicích. Během války byl Josef Hartl několikrát vyslýchán gestapem kvůli jeho nepřátelské činnosti a neustále byl sledován. Poté, co byl řád rozpuštěn, pracoval u Nemocenské pojišťovny v Brně. Aktivně se zapojoval do protinacistické odbojové skupiny Za svobodu, za což byl po skončení války vyznamenán.
V květnu 1945 byl na provinční kapitule zvolen převorem brněnského kláštera a 2. provinčním rádcem, definitorem. Podařilo se mu obnovit válkou poškozenou nemocnici a klášter. Po událostech února 1948 se aktivně zapojil do protikomunistického odporu. Dopisoval si s několika bývalými odbojáři a členy Čsl. strany lidové v zahraničí, například s Jaroslavem Hovorkou nebo Josefem Novotným, bývalým odborovým radou ministerstva informací, který po svém propuštění odešel do emigrace. Požádal také převora valtického konventu milosrdných bratří br. Dismase Vrbíka, jestli by mohl zařídit převod známého Jaroslav Brouška za hranice. Br. Vrbíkovi se však nepodařilo najít spolehlivého a ochotného převaděče. Nejvýraznější odborovou aktivitou br. Hartla byla jeho iniciativa v tisku letáků určených pro vysokoškoláky a mladé lidi „Pravda vítězí“, ve kterém se kritizovala nesvoboda a KSČ, vyzývalo se v něm k odporu proti totalitě a podpoře demokracie. Těchto letáků nechal vytisknout asi 1500. Studentka medicíny Jarmila Koželuhová, která měla pomáhat s distribucí letáků, vše ale všechno oznámila Státní Bezpečnosti a letáky odevzdala.
StB br. Hartla zatkla 24. září 1948. Během procesu bylo spolu s ním souzeno 14 osob, které pomáhali při tisku s distribuci letáků. Mezi nimi byli např. zmiňovaný Josef Hovorka, vedoucí tiskárny Václav Kupa, anebo valtický převor a spolubratr Dismas Vrbík. 15. října 1948 byl br. Hartl Státním soudem v Brně odsouzen k 15 letům vězení za vojenskou zradu a zločin úkladů o republiku. Během jeho vazby na Mírově se u něj projevila opakovaná tuberkulóza. Koncem roku 1951 byl ve vážném stavu převezen do zdejší vězeňské nemocnice, kde 16. ledna 1952 zemřel. Pohřben je na Ústředním hřbitově v Brně.
Br. Dismas Vrbík byl v tomto procesu pro nedostatek důkazů po šestiměsíční vazbě propuštěn. 

Br. Dismas Josef Vrbík

nar. 7. 3. 1930 Příkosice (Čechy); noviciát 7. 3. 1930; doč. sliby 1. 5. 1931; slavné sliby 8. 12. 1934; převor ve Valticích 1948; zatčen v září 1948, propuštěn v dubnu 1949; podruhé zatčen v listopadu 1950, odsouzen na 12 let, propuštěn na amnestii 1960; zemřel v červenci 1980 v Praze
Br. Vrbík už za války materiálně podporoval a léčil partyzány. Po nástupu komunismu a po svém prvním zatčení a procesu v kauze br. Hartla, ve kterém byl nakonec pro nedostatek důkazů po 6měsíční vazbě propuštěn (v procesu byl obviněn z plánování pokusu převod osob za hranice), odešel do pražského konventu a nemocnice Na Františku.
Zde však pokračoval v aktivitách pomoci potřebným lidem. Zatčen byl v listopadu 1950 společně se dvěma spolubratry Celestinem Šulcem a Longinem Hányšem a se dvěma dalšími laiky. Byl souzen za neúspěšný pokus o odchod do emigrace (v říjnu 1949 byl zatčen v hraničním pásmu u Kadyně, ale díky obratné obhajobě svého pobytu v blízkosti hranic byl propuštěn) a za zprostředkování přechodu hranic dvěma studentkám Gertrudě Mickeové a Věře Šulcové, které byly vyloučeny z vysokoškolských studií po únoru 1948, a které za milosrdnými bratry poslal P. Václav Mrtvý s prosbou o pomoc. Dalším obviněním bylo předávání informací na západ přes svého známého P. Vohradskému. Jednalo se o informace z tajné návštěvy centralizačního tábora na Broumově jeho spolubratra Hányše.
Státní soud br. Vrbíka odsoudil na 12 let za vyzvědačství a velezradu. Byl vězněn na Borech, ve Valdicích a v Leopoldově. Během vyšetřování na něj byl nasazen konfident StB, Adolf Ducháček, vydávající se s oblibou za kněze. Br. Vrbík byl nakonec po 9 letech propuštěn na amnestii v květnu 1960.

P. Longin Vladimír Hányš

narozen 18. 7. 1914 Zvole (Morava), noviciát 14. 8. 1937, dočasné sliby 28. 9. 1938, slavné sliby 29. 3. 1946, knězem 1. 5. 1946, zemřel ve svém rodišti v lednu 1987
P. Longin Hányš byl diplomovaným ošetřovatelem v pražském konventu a nemocnici Na Františku. Společně se spolubratry Celestinem Šulcem a Josefem Vrbíkem byl zatčen koncem listopadu 1950 a byl odsouzen za velezradu a vyzvědačství na 7 let Státním soudem 16. května 1951.
P. Hányš byl konkrétně odsouzen za to, že tajně navštívil v srpnu 1950 centralizační tábor v Broumově a spolu s br. Vrbíkem předali informace o tamních podmínkách k odeslání na západ svému známému P. Vohradskému.
Prošel věznicemi na Borech a ve Valdicích, propuštěn byl v červnu 1955.

Br. Jordan František Pechal

narozen 1. 11. 1912 Vlčnov (Morava), noviciát 27. 11. 1937, dočasné sliby 5. 11. 1939, slavné sliby 2. 2. 1947, převor v Novém Městě nad Metují 1950
Odsouzen 1. dubna 1952 Okresním soudem v Novém městě nad Metují na 2 roky za to, že s pomocí dalších osob ukryl před soupisem církevního majetku v roce 1950 několik liturgických předmětů a ornátů a za údajné nesrovnalosti v klášterním účetnictví.

Br. Meinrad František Kleveta

narozen 13. 10. 1913 Hoštice na Hané, noviciát 15. 9. 1934, dočasné sliby 3. 11. 1935, slavné sliby 17. 12. 1939, převor v Prostějově 1956, zemřel v Brně 1991
Odsouzen Lidovým soudem Prostějov v roce 1958 na 4 roky pro blíže neznámý přečin.

Br. Josef Šebestián Fuks

Převor kláštera ve Vizovicích Br. Josef Fuks byl odsouzen dne 2. srpna 1950 Státním soudem v Praze za pokus o velezradu na 10 let. Br. Fuks byl v době záboru klášterů na dovolené, a když se dozvěděl o osudu řádových domů, rozhodl se odejít k příbuzným do jižních Čech, dle verze soudu uprchnout za hranice. Toto tvrzení pak soud podepíral skutečností, že při zatčení měl u sebe v kufříku osobní prádlo a částku 20000 Kčs. Zatčení proběhlo 22. dubna 1950 v blízkosti hranic u Slavonic za pokus o přechod hranic do Rakouska, přičemž měl povolení ke vstupu do hraničního pásma za účelem návštěvy blízkých. Úmysl útěku za hranice br. Fuks odmítl s odůvodněním, že se chystal navštívit pěšky ze Slavonic své příbuzné v Chotěbudicích u Dačic. Ve svém odvolání k Nejvyššímu soudu poukázal také na to, že při přelíčení u soudu chyběly jako svědkové osoby, kterých se ptal na cestu do Chotěbudic.
Zajímavostí je, že v rozsudku je stejně jako v posudku církevního tajemníka zdůrazňován negativní postoj br. Fukse ke zneužití číhošťského zázraku a procesů spolu s představenými řádu. Br. Fuks byl vězněn na Mírově až do roku 1960.

2020-05-04-box-modlitby

Naše země spolu s celým světem bojuje s jednou z největších hrozeb, kterou mnozí z nás kdy zažili. Nezapomínejme zvlášť v těchto náročných dnech

NA SÍLU MODLITBY!


Svatý Jane z Boha, 
Panno Maria, uzdravení nemocných, 
orodujte za nás!