Pro letošní rok jsme vybrali místo, kde byli v padesátých a šedesátých letech dvacátého století intervenováni řeholníci z různých koutů Československa, a to na Hoře Matky Boží v Králíkách, v Památníku obětem internace. Cílem tehdejšího režimu bylo oddělit řadové členy řeholí od jejich představených a vytvořit z řeholníků směs různých řeholí, aby mezi nimi vznikaly konflikty a jejich zápal pro duchovní život postupně upadal. Museli přežívat v tvrdých podmínkách, povinně se účastnili politických školení a přes den měli přidělenou těžkou práci. Celý systém se ale rozpadl, protože drtivá většina řeholníků si i v tomto prostředí svoji víru udržela. Z řad milosrdných bratří zde byli dva bratři ze Slovenska.
Památník obětem internace, se kterým náš řád již řadu let spolupracuje, funguje v rámci Muzea čs. opevnění K-S 14 „U cihelny“ na Hoře Matky Boží již od roku 2011. Připomíná oběti z řad řeholí, které byly omezeny na osobní svobodě v letech 1950 – 1961 v rámci tzv. akce „K“. V teplých měsících je otevřený pro veřejnost, více se o něm můžete dozvědět na jeho webových stránkách.
Do Králík jsme se vypravili po mši svaté v klášterním kostele sv. Leopolda v Brně, při které jsme jmenovitě vzpomenuli na všechny milosrdné bratry, kteří v trpěli v těžkých dobách. První zastávka byla v knihovně generála Mašína a archivu Muzea K-S 14 a Památníku na Velkém náměstí v budově bývalého gymnázia. Zde jsme se seznámili s dosavadním fungováním instituce jako celku. Knihovna je využívána především diplomanty a studenty zabývajícími se historickou tematikou. Následně jsme se odebrali do prostor samotné expozice Památníku na Horu Matky Boží, kde nás provedl ředitel Muzea K-S 14 Ing. Richard M. Sicha. Společně jsme navštívili klášterní kostel a na schodech do ambitů jsme v mrazivém počasí provedli malý pietní akt.
Zástupcům památníku ze srdce děkujeme za umožnění vstupu do Památníku, za prohlídku a průvodní slova. Jsme za jejich službu společnosti nesmírně vděční. Zvlášť v dnešní době, která je typická překrucováním historických skutečností, je riziko návratu k některým prvkům režimu nedávno minulého veliké. Abychom nemuseli historii opakovat, je nutné stinné stránky naší minulosti mít stále na paměti. Pokud se budeme krůček po krůčku vracet do dob nedávno minulých, všechno to utrpení našich předků bylo úplně zbytečné. A to nesmíme dopustit!
