P. Vojtěch Václav Málek, OH

adalbertNarodil se 20. 8. 1927 ve Slavíkově u Havlíčkova Brodu. Pocházel z 8 dětí. 23. 7. 1946 vstoupil do řádu sv. Jana z Boha v Praze. 8. 12. 1947 složil do rukou p. provinciála Jančaříka své první sliby. Od 1. 10. 1949 absolvoval dvouletou základní vojenskou službu v Chodové Plané, Plané u Mariánských Lázní, Stříbře a Boru u Tachova jako zdravotník. Po návratu z vojny 9. 12. 1951 složil v pražském kostele sv. Šimona a Judy své slavné sliby. Poté pracoval 8 let na operačních sálech jako instrumentář, později jako pomocník pro anesteziology. 16. 7. 1960 musel na příkaz komunistického režimu se svými spolubratry pražskou nemocnici a konvent opustit. Tehdejším církevním tajemníkem byl poslán do Milešova u Lovosic, kde pracoval jako rehabilitační pracovník. V roce 1968 začal studovat na Teologické fakultě v Litoměřicích. 23. 6. 1973 přijal v pražské katedrále sv. Víta z rukou tehdejšího biskupa Štěpána Trochty kněžské svěcení. Od 1. 11. 1973 do 27. 8. 1990 sloužil ve farnosti Těnovice okr. Plzeň-jih. Teprve roku 1990 se mohl vrátit do Letovic, kde působil v konventu jako magistr kandidátů a noviců a v letech 1995 až 2004 zde byl převorem. V roce 2004 byl zvolen provinciálem českomoravské provincie a tuto funkci vykonával do roku 2007. Po celou dobu byl rektorem kostela sv. Leopolda v Brně a navštěvoval nemocné. Zemřel v kruhu bratří ve středu 9. 11. 2016.

Otec Vojtěch pro nás vždy byl vzorem přijetí života takové, jaký je. S jeho radostnými, ale i bolestnými částmi. Je pravda, že poslední roky trpěl mnoha tělesnými bolestmi a stářím jako takovým, ale vše přijímal s úsměvem na tváři. Měl velký zájem o to, co se děje kolem něj, v klášteře, v naší zemi, ale i ve světě. Bedlivě poslouchal zprávy a bylo na něm vidět, jak silně se ho dotýkají problémy světa, války, chudoba a nemoci. Stále se modlil, a i když po chodbách kláštera chodil už jen těžko s pomocí chodítka, zpíval si u toho často písně z kancionálu. Byl pro nás velkým vzorem… jak sám říkal, ani na vteřinu nepochyboval o přítomnosti Boha. A ani o svém osobním povolání řeholního kněze. Celý život si přál zemřít u oltáře, u svatostánku. To mu nakonec Pan splnil... při adoraci usnul a v tichu a poklidu zemřel.