Ceny Celestýna Opitze 2017

Ceny Celestýna Opitze 2017
18. 10. 2017 | Řád a křesťanský svět

Již osmý ročník udílení Cen Celestýna Opitze proběhl v sobotu 14. 10. 2017 tradičně v pražském kostele sv. Šimona a Judy v Praze v rámci koncertu skupiny Cimbal Classic. Oceněni byli tři další laureáti.

Ceny tak byly předány jen pár metrů od místa, kde byla před 170 lety milosrdným bratrem a lékařem Celestýnem Opitzem podána první narkóza při operaci pacienta v Evropě.

Laureáty se stali P. Jan Palacký za celoživotní dílo při pomoci lidem v misijních oblastech, Martin Loučka za aktivitu ve zkvalitňování paliativní péče v ČR a Milan Dzuriak za nasazení vlastního zdraví a života v touze pomoci druhým, nemocným.

Jan Palacký

Již v 18 letech byl odsouzen komunistickým režimem za to, že chtěl utéct do Rakouska. Později dokončil tajný noviciát u jezuitů. 21. srpna 1968 odjel do Říma, kdy mu bylo povoleno vycestovat na 14 dní. V Římě však zůstal celých 40 let, byl zde vysvěcen na kněze východního ritu a vystudoval medicínu. Láska k nemocným ho zavedla na ostrov Madagaskar, kde měl na starosti jako lékař 200 nemocných leprou. Poté ho představení poslali do Bolívie, kde strávil 16 let. Staral se o lidi žijící v tropických deštných pralesech pod úrovní chudoby. Nemocné vyšetřoval i na své posteli, protože tam jiná nebyla. Jak sám o chudobě tvrdil "Kdo neuviděl - neuvěří". Lidé se zde přicházeli léčit od těžkých průjmových onemocnění, potřebovali pomoc u komplikovaných porodů, anebo pomoci po uštknutí hadem. Nejvíce však lidi žijící v pralesech ohrožovaly bronchiální potíže. Průměrný věk zde je 45 let. Po misiích v Bolívii ho představení poslali do Albánie. Zde posiloval řeckokatolickou církev a pracoval v dětské ambulanci tři roky. Dnes ve svých 80 letech slouží v brněnském charitním domově. Byl a je Božím nástrojem pro ty, kteří ho vždy potřebovali.

Martin Loučka

Táhlo ho to věnovat se studiu pedagogiky. Nakonec však zcela změnil směr a rozhodl se pro psychologii. To mu určilo životní náplň. Vystudoval univerzitu v Lancesteru ve Velké Británii a Masarykovu univerzitu v Brně.  Znepokojoval ho přístup lékařů a zdravotníků v oblasti poskytování informace o zdravotním stavu - pacientům v terminálním stádiu. Většině z 60 000 lidí, kteří v naší zemi ročně zemřou v nemocnicích, se informace o svém zdravotním stavu podává převážně na chodbách, či na pokoji před ostatními pacienty. Lékaři mají na sdělení té nejtěžší životní zprávy asi 10 minut. Pacient se s touto informací potom vyrovnává sám. Tento přístup a systém samotný se snaží změnit. Založil Centrum paliativní péče. Jeho snahou je, aby každý medik prošel výukou paliativní péče a zažil praxi v hospici. Jeho zásluhou vznikly paliativní týmy v jednotlivých nemocnicích v celé ČR. Jejich strategie začleňují do strategie celého zařízení a ovlivňují tím jeho chod. Výsledkem je kvalitnější prostředí pro pacienty na různých odděleních, kde mohou lékaři předávat pacientům daleko přijatelnější formou ty nejzásadnější informace o jejich životě. Jeho specializací je dětská paliativa, které se začal věnovat po studiu v Bratislavě.

Milan Dzuriak

Milanu Dzuriakovi je pouhých 22 let. Od dětství vynikal v atletice a obětoval jí vše. V osmnácti letech obdržel ve skoku do výšky bronzovou medaili v Evropě. Poté mu lékaři sdělili vážnou nemoc kyčlí a nevyléčitelnou Bechtěrevovu nemoc, kdy pomalu tuhne páteř.  Přesto, že měl veliké plány i šance pokračovat dále, musel ze dne na den s vrcholovým sportem skončit. Byl z toho velice zklamaný. Několik měsíců se vyrovnával se sebou samotným, až v jeho životě nastal zlom. Uspořádal „Cestu proti bolesti“, kdy během jednoho měsíce na kole ujel 2 000 km a na této cestě vybral finance, kterými plnil sny handicapovaným kamarádům. Od té doby již podnikl více takovýchto výprav. Při těchto cestách trpí velkými bolesti, které mu jeho nemoc přináší.  Jeho životním cílem není organizovat peněžní sbírky na pomoc potřebným. Chce vlastním příkladem ukázat těm, kteří jsou v podobné situaci a vyrovnávají se s vlastním zdravotním postižením, aby bojovali sami se sebou. Aby nezůstávali mimo společnost a aby si dokázali plnit své sny. Přesto, že si vědomě poškozuje své zdraví, ještě více motivuje další nemocné, aby svůj život nevzdávali. S Celestýnem Opitzem má jedno společné: svou energií a disciplínou poráží bolest.

Přílohy:

Cena Celestýna Opitze 2017

foto: Tomáš Skácel